Projekt CAMELOT a AVALON

22.03.2015 15:51

P r o j e c t   C a m e l o t  a  A v a l o n

 Projekt Camelot je dílem autorů Carry Cassidy a Billa Ryana, kteří přišli se sérií nafilmovaných rozhovorů s velmi zajímavými lidmi, dalo by se říci, že s lidmi nevšedními, jejichž výpovědi mohou lidi neznalé problematiky i nemálo šokovat. Carry s Billem  se odvážně a houževnatě pustili do jakési dokumentace výpovědí lidí, leckdy nepohodlných systému (režimu, řádu). Osobně považuji jejich počínání za přínos pro poznání ostatních lidí, zvláště těch, co se nespokojí s informacemi předkládanými nám mainstreamovými médii a nebo v rámci běžné školní výuky. Myslím, že každý z nás, kdo se rád podívá i "pod pokličku", kdo se pídí po tom, kdo jsme, proč tu jsme a kam to vše kolem nás směřuje, si se stejnou zvědavostí rád poslechne či přečte něco nad rámec běžných rozhovorů... Kolem nás je mnoho záhad označovaných dokonce za zázraky. Naše současná oficiální věda (neboť není sporu o tom, že existují i neoficiální projekty a výzkumy) se dokonce mnohým z nevysvětleného odmítá vůbec zabývat a tváří se, jako by to neexistovalo. 

   

   Carry Cassidy a Bill Ryan spolu vytvořili nejdříve Project Camelot a Bill posléze uvedl v život i další projekt pod názvem Avalon.

   Pojďme si spolu projít některé tyto rozhovory plné překvapujících informací. Jejich zhodnocení je na každém z nás. Každopádně si myslím, že tyto pořady stojí za zhlédnutí a určitě nás povedou minimálně k zamyšlení o slyšeném...  Jelikož ne každý z nás má čas či chuť sledovat delší rozhovory vedené v anglickém jazyce či s titulky v jazyce slovenském (ano, bohužel české titulky až na jednu dvě výjimky u těchto pořadů nenajdeme), napadlo mě, že bychom si postupně mohli alespoň o těch nejzajímavějších říci něco zde, na stránkách české ekopolitiky, neboť jsem přesvědčená, že s ní někdy přímo, někdy nepřímo, souvisí.

Rozhovor s Ralphem Ringem, část 1.

Mé první pozvání je k rozhovoru s mužem jménem Ralph Ring. Tento Američan byl přímým účastníkem vývoje létajícího stroje (disku) a spolupracovníkem konstruktéra Otise Carra, který tuto technologii měl přímo od Nicoly Tesly a byl jeho přímým následovníkem. Následovníkem v touze a snaze předat všem lidem konkrétní způsob využití volné energie. Ralph Ring je tedy nejen přímým účastníkem vývoje a zkoušky létajícího talíře na principu využití volné energie, ale rovněž cenným svědkem toho, co se kolem vývoje dělo a jak a kým bylo zabráněno jednou provždy jeho využití.

   Pro mne osobně je asi nejcennější poznatek, že konat se má vše v souladu s přírodou a že není nutné hledat a vynalézat složité technologie, neb stačí pozorně sledovat, pozorovat přírodu, vnímat, jak funguje a na jakých principech. A druhý neméně důležitý poznatek je, že my sami jsme stvořiteli a tvořiteli, jen si to stále ještě povětšinou neuvědomujeme. Kromě toho je úžasné i samo svědectví o tom, jak konkrétně funguje samo přemisťování se v létajícím talíři...

    Ale začněme popřádku. Ralph Ring se v mládí jako voják účastnil  akcí na Guamě, poté byl převelen do Korey, kde nedokázal střílet do lidí a proto střílel do vzduchu. Byl několikrát raněn, ale nakonec přežil a s přesvědčením, že nechce už nic dělat proti přírodě, odešel v roce 1954 z vojska. Již v Americe, ale ještě stále u vojska se po svém návratu do Spojených států marně  snažil o studia strojírenství, nicméně k tomu nedošlo a on se rozhodl pro civil. Jelikož jediné, co dobře ovládal a zároveň ho to i bavilo, bylo potápění, rozjel podnikání  právě s potápěním. V Jižní Kalifornii se zabýval jak výzkumným potápěním, tak lovem mušlí. Oženil se, měl děti a manželka apelovala, aby si našel méně nebezpečnou práci, kdy bude rovněž  více doma. Tak se dostal nejprve do US Divers, kde vyvinuli Akvalung, což byl dýchací přístroj Jaquese  Cousteaua. Zde byl úspěšným výzkumníkem a vývojářem a nejen s Jaquesem Coustoueem podnikal vícedenní výpravy na moře. To byl důvod opětné nespokojenosti v rodině  a proto nastoupil do Advanced Kinetics coby laboratorní technik. Zde se podílel na výzkumu magnetismu, měl za úkol vystřelovat elektrony skrz magnetické pole a snímat je, snažit se dostat elektron přes magnetické pole, aniž by došlo k vychýlení. Tato činnost byla únavná a velmi drahá. Jak zjistil, výzkum byl financován velmi štědře nic netušícími daňovými poplatníky, docházelo tam k ohromnému a zbytečnému mrhání peněz, na což když upozornil, byl pokárán, že cílem není výsledek, ale utrácení oněch peněz, což ho přestalo uspokojovat. Nešlo jen o jeho vlastní výzkum, ale byl svědkem stejné zbytečné nehospodárnosti i na vedlejších pracovištích. Ring byl člověk hloubavý a vnímavý k přírodě a proto ho napadlo, že to, co má za úkol v práci, je násilí na přírodních zákonech a že to sám zkusí jinak. Doma položil na zem reproduktor, přidal zesilovač a frekvenční generátor, monitor a sám si začal, jak sám říká, hrát na zemi v obýváku. A na rozdíl od nuceného toku elektronů je začal posílat v pulzech a elektrony najednou samy od sebe začaly kroužit a bez problémů procházet od elektrody ke katodě, uzavírajíc tak kruh a vracejíc se ke zdroji. Všechny elektrony prošly bez vychýlení. Ring si pomyslel: "Panebože, jak je to lehké, za to mě snad v práci povýší.." Rovněž viděl pokusy od vedlejšího stolu, kde se pokoušeli o levitaci. Opět šlo o velmi drahé pokusy s chabými výsledky. A Ring se i v tomto případě rozhodl doma sám experimentovat v malém. Napadlo ho vyzkoušet zvukové vlny,indukované vibrace. Bavil se tím, až se mu podařilo, že při 28 kHz se pingpongový míček vznesl. V této souvislosti je zajímavé poznamenat, že k tomu došlo již v 50.letech minulého století, přičemž oficiální věda to jako ohromný objev ohlásilansvětu až na konci let osmdesátých, tedy víc jak 30 let poté.. Jak sám Ring říká: "Bylo to tak jednoduché.. . Nechal jsem všechno na přírodě."

    Ring své pokusy sepsal a nafotil a odnesl svému šéfovi, očekávajíc pochvalu. Rozhodně nečekal, co následovalo. Šéf mu totiž řekl asi toto:" Ano, já vím Ralphe, že je to jednoduché, já to vím, ale toto je vládou financovaný výzkumný ústav. Počítáme s financemi na náš chod. Nezajímáme se zrovna nyní o nalezení odpovědí, zajímáme se o jejich hledání. A jsme za to štědře placení. Cením si vašeho snažení, netušil jsem, že díky vašemu zájmu o přírodní zákony na to přijdete tak brzy. Musím to tady teď hned skartovat a poprosit vás, abyste se vrátil k práci." Ring byl ohromně zklamaný, zhroutil se mu svět a na této "práci" už dlouho pracovat nevydržel.  

   V téže době však potkal člověka, který ho přivedl do společnosti lidí, setkávajících se na schůzkách pojmenovaných "POCHOPENÍ". Tento nezávazný spolek lidí založil Daniel Fry, jenž pracoval na UFO a podobných záležitostech. Ring na střetnutí Pochopení přišel a vypověděl, s čím se setkal v práci. Přítomníi lidé trvali na tom, že se musí s někým sejít. Tím někým byl právě Otis Carr. K setkání došlo kolem roku 1960. V té době prožíval Otis Carr rovněž zklamání z reakcí lidí na jeho pokusy předvést v akci létající disky, bylo to v Normaně v Oklahomě. Lidé negativně popisovali jeho práci, doslova mu házeli klacky pod nohy. Noviny o Carrovi psali,že se pokouší o něco, co je zhola nemožné.

   Lidé z Pochopení se rozhodli Carrovi pomoci a vytvořit mu prostředí k činnosti jinde, víc v horách, kde bude mít klid na práci. Už v té době po Carrovi někdo šel,  někdo mu vyhrožoval fyzickou likvidací a došlo už i na pokusy o ni. Bylo tedy třeba odejít jinam, do bezpečí. Společenství Pochopení mělo v horách na bezpečném místě chatu a rozsáhlé pozemky, kde našli vývojáři potřebný klid a prostor. V té době se Carr spřátelil s Ralphem Ringem a jejich spolupráce začala. Ovšem rovněž Ralph Ring byl sledovanou osobou, dokonce "měl tu čest" s "muži v černém". Přišli k němu domů tři muži v černém, bylo to krátce poté, co jeho šéf skartoval jeho domácí výzkumy a vyptávali se ho na ně. Ringova manželka z nich měla natolik zlý pocit, že je vykázala z domu. 

    V té době se stala ještě jedna zajímavá událost. Byla to doba, kdy známý ufolog George van Tassel pořádal své mítingy o UFO poměrně nedaleko odtud v Joshua Tree u Intergratronu. Po návštěvě mužů v černém se Ring rozhodl rozjet se za G.van Tasselem a věnovat mu svou knihu od Nikoly Tesly o jeho vynálezech, které Ring říkal"moje Bible", ale kterou již sám dobře znal a jelikož nevěděl, co bude dál, rozhodl se ji předat dál do správných rukou. Rozjel se tedy do Joshua Tree, pohovořil déle s Van Tasselem a poté si nedaleko navečer při procházce lehl na zem a pozoroval oblohu. Uviděl tam stovky neznámých létajících a svítích objektů, byl to prý nezapomenutelná zážitek. Objekty svítiy různými světly, byly různých tvarů a přilétaly nad kopec, na jehož vrcholu Ring odpočíval a zastavovaly se nad ním, měnily výšku... Byla to nádherná podívaná. Ohromený Ring se pro sebe zeptal:"Proč se toto děje, co to má znamenat?" A dostalo se mu odpovědi: "To je proto, cos právě udělal". Byla to jakási demonstrace jako poděkování za to, co vykonal. Toto se odehrálo ještě před Ringovým seznámením se s Carrem.

   Vraťme se však k počátku Ringovy a Carrovy spolupráce. Oba muži si velmi rozuměli, Ring toto období považuje za  nejšťastnější ve svém životě, neb měl konečně vedle sebe někoho stejného ražení, stejných znalostí a cílů, s nímž se mohl bavit naprosto o všem a vždy se mu dočkalo erudované odpovědi. Oba muži chodili po horách, krmili mývali, bavili se o své práci a sbírali síly do další práce. Mezitím jim společenství Pochopení našlo místo pro další činnost. Bylo to v Apple Valley. Započala se práce. Muži si zařídili menší strojírenskou dílnu, měli k dispozici různé stroje a rovněž i několik menších modelů létajících disků, v té době polyfunkčních, které s sebou přivezl Otis Carr z dřívějšího působiště. První experiment, který Ringa překvapil se odehrál v dílně na malém, asi šedesáticentimetrovém modelu.

 

 Rozhovor s Ralphem Ringem, část 2.

 Ring si již přesně nevzpomíná, zda šlo o pohon zvukovými vlnami, každopádně však nešlo o žádný elektrický pohon. Došlo k zapnutí modelu, který byl z hliníku a bylo slyšet jen slabé bzučení či brumlání, jakoby vibrace. Ring se dotkl modelu rukou a pocítil rovněž vibrace, byl to příjemný pocit. Muži zvyšovali vibrace a Ring měl velmi příjemný pocit, jakoby ho zvenku ovanul vánek. Znovu se dotkl disku, ale ten byl jako želé, změkl natolik, že se Ringovy prsty vnořily do něj. Ring strčil bez problému prsty do disku a zase je vytáhl. Vibrace nebyly cítit jen při komtaktu s diskem, ale pociťovali je všichni v místnosti, jakoby byli v ten okamžil těmi vibracemi spojeni s přístrojem. Všechno se zrychlovalo společně, společně rezonovalo.  Po tomto pokusu si Carr sedl se svými spolupracovníky a zasvětil je do podstaty těchto experimentů. Šlo vlastně opět o zákony přírody a jejich využití. O to, že se nemají její zákony ignorovat, jinak to lidstvo odvede na špatnou cestu a ke špatným koncům. O tom, že hrubou silou se nic nepořídí v pokroku, ve vědě, v ničem. Carr vyprávěl rovněž o Teslovi, o tom, co mu sám Tesla řekl. Sám Tesla narazil stejně, jako později i jeho následovník Carr. Volná energie je pro současný systém nežádoucí, neb se nedá změřit a zpeněžit. Koncerny a celá odvětví průmyslu a obchodu by přestala být potřebná a zanikala by, což nebylo možné připustit. Carr byl odmítnut později stejným způsobem jako kdysi sám Nikola Teslaj.P. Morganem- co nenese peníze-což byla Teslova bezdrátová elektřina, která je zdarma všude kolem nás, to nesmí veřejnost vůbec poznat. Tesla byl po tomto rozhovoru s J.P.Morganem odstaven od své práce, sledován, jeho věž na bezdrátovou elektřinu byla rozebrána a  odvezena na leteckou základnu a sám Tesla dožíval hlídán v apartmá hotelu Waldorf Astoria, žijíc skromně ze důchodu vyměřeného státem. Ani tam však neměl klid, jeho telefonní hovory byly přerušovány, jeho kontakt s ostatním světem byl filtrován a hlídání agenty pokračovalo až do jeho smrti, kdy zmizela veškerá jeho pozůstalost z hotelu.

   Carr vyprávěl svým spolupracovníkům o tom, jak tesla ztratil odvahu a chuť k dalším snahám, nemohl se smířit s tím, že něco tak jednoduchého, co on vymysle a nabídl světu ku prospěchu všech, nesmí spatřit světlo světa. Tesla byl držen jakoby pod pokrývkou a sám řekl Carrovi, že má obavy, že se jeho ideje a vynálezy za jeho života už nejspíš nezrealizují a že je na Carrovi, aby v tom pokračoval. Svěřil Carrovi své poznatky o přírodě a jejích zákonech, o volné energii a vyzýval ho, aby v jeho práci pokračoval, věřil Carrovi, že to dokáže. Ovšem situace se zhoršuje, lidé vyprovokovali přírodu, která se počala bránit. Tesla sám Carrovi řekl, že co lidé přírodě způsobili, to se jim vrátí. Carr se skutečně stal Teslovým následovníkem a svým způsobem je jím i Ralph Ring, podávající svědectví o tom všem. Naštěstí nejen pro něj, zůstal Ring jen málo známý.

   Ale zpět létajícím diskům. Bylo otázkou času, kdy budou objeveni i v Kalifornii, proto vývoj létajících disků probíhal pomalu dnem i nocí, za obrovského nasazení zúčastněných. Zajímavá je Ringova poznámka o tom, že disky fungovaly na různé principy a různými způsoby. Kolem některých se zvenku utvořila korona, šlo o dielektrické principy a ionizační proces kupříkladu. Při zkušebních letech modelů mohli lidé v okolí často spatřit tyto disky ve vzduchu. A jelikož bylo otázkou času, kdy "ta druhá strana" Carra opět objeví, pracovalo se bez ustání dále na pokusech.

   V této hektické době zkusil Carr vyjednávat s vedením General Motors v Riverside, čemuž byl Ring osobně přítomen. Carr pověděl zástupci General Motors o tom, že mu může ukázat, jak se jeho modely vznáší a do roky by se mohla vznášet kupříkladu i auta či domy. Neničila by se při tom příroda, nekácely lesy, nezabíjela by se zvířata. Reakce toho muže z General Motors byla velmi agresivní, doslova řekl:" Vy nahoru ty věci Carr dostane, ale my je sestřelíme. Ring se optal proč proboha a dostalo se mu odpovědi, že s Carrem obhajuje energetické pole, v kterém nejsou žádné peníze. Vy taháte energii všude kolem ze vzduchu, která je všude kolem nás a chcete ji použít na transport a teleportaci." Ale to nejde zpeněžit a kontrolovat..Carr však rovněž řekl tomu chlapíkovi své. Řekl, že mu, že je jen otázkou času, kdy se to vrátí. Je to tady všude kolem a brzy na to stejně dojde, kdy to bude MUSET být. Řekl, že je mu líto, že to nepochopil, že byl ochoten spolupracovat a General Motors to mohlo zafinancovat. Že se mnohé dalo společně dokázat. Po této nevydařené schůzce to však Carr přesto nevzdal. Byla to další srážka se Systémem, kterou Ring nechtěl akceptovat. A Carr rovněž. 

   Když se vrátili do Apple Valley, prohlásil Carr"spusťme to patnáctimetrové plavidlo, naloďme lidi a zdokumentujme to, ať máme důkaz". Bylo jasné, že mají hodně naspěch, než budou objeveni. Předpokládalo se, že poté bude už na skupině Pochopení, jak to dostat ven mezi lidi. Konečně je tedy čekala demonstrace naživo.

   Carrovi a jeho týmu se podařilo sestavit dvě velké patnáctimetrové lodě, z nichž jednu se rozhodli vzápětí vyzkoušet. Přestože loď bylo možné spatřit dokonce od silnice a nebyly tam ani žádné pořádné ploty, takže zvědavci se mohli trousit a dívat se,  Carrův tým pracoval pilně dál, neboť bylo jasné, že po rozhovoru s General Motors se po nich půjde ještě intenzivněji a není  času nazbyt.

   Před samotnou akcí si Carr zavola tři muže včetně Ringa do zasedací místnosti. Řekl jim: "Půjdete na palubu a poletíte na jiné místo. Prostě půjdete na palubu, někam poletíte a vrátíte se. A to bude všecko. Al musím vás upozornit, že váš rozum už nikdy nebude stejný jako dřív. Přijdete o něho, protože nepojme, nepochopí, co se děje. Takže použijte svou mysl, své pocity. Vycházejte ze svého srdce, meditujte. Víte, ponořte se spíš víc do centra, do svých vyšších myšlenek a pocitů a nestarejte se o to, co se bude dít. Bude to pro vás neznámý zážitek, ale stane se a my ho zdokumentujeme." Ring dále popisuje: "Tak jsme šli na palubu a uviděli ve středu, tedy téměř ve středu cosi jako malou křišťálovou kouli. Zespodu svítilo na koule bílé světlo, asi laser a prosvěcovalo ji. A ta koule nádherně lámala světlo, bylo to úplné spektrum barev, všechny barvy a ty osvětlovaly vše kolem dokola v celých 360ti stupních. Kamkoliv jste se pohnuli, tam to barevné spektrum bylo." Přestože je na toto Carr sám upozornil, bylo to překvapující a úchvatné. Carr jim řekl, aby se uvolnili, že půjdou do oblasti, která symbolizuje akvamarínově modrou. Carr měl s těmi třemi na palubě spojení, slyšeli, ačkoli si Ring nevybavuje, zda měli spojení vysílačkami, či jakým způsobem to bylo. Carr rád používal symboly, tvrdil, že slova jsou zbytečná. V tomto okamžiku si dovolím malou poznámku, vsuvku. Stejně hovoří rovněž mnozí kontaktéři, tvrdí to prý sami mimozemšťané. Ostatně stačí si vybavit zobrazené symboly na jejich lodích. Užitečné je vzpomenout rovněž starých hieroglyfů a petroglyfů dávných kultur, ať jde o Suméry, Egypťany či civilizace dávnější, nám neznámé, jejichž poselství na kamenech a skalách dnes ani nedokážeme rozluštit... Ale zpět do nitra lodi.

   Carr tvrdil, že slova jsou zbytečná, symboly řeč převyšují. Je třeba dosáhnout své mysli a myslet v obrazech. Je třeba vycházet z duše či srdce, jinak to nefunguje. Carr dal těm třem v lodi pokyn, aby šli na akvamarínovou barvu.  A ukázal jim, kde to je. Poté pravil 22.3.15ržte se chlapci, jdeme". A Ring dodává:"Tak jsme to nastavili tam." Všichni tři se tedy soustředili na jednu jednou stejnou myšlenku, jako by tím měli dodat energii centrálnímu ohnisku, kterým byla koule. A Ring dále vzpomíná, že se ta koule začala uzavírat, soustřeďujíc se na akvamarínovou barvu, celá koule začala být akvamarínová. Ring si jen pomyslel:" Bože, jak to jen ten Carr udělal!" Až později jim Carr řekl, že oni sami byli součástí toho procesu, protože se na to soustředili. Soustředili se tedy na akvamarínovou a čekali, že se něco pohne, něco stane. Ale vypadalo to, že se nestalo nic. A potom jim Carr dal pokyn, aby vystoupili z lodě a podívali se, co se děje. Ringovi se zdálo, že to nefungovalo. Poslechli Carra a vystoupili z lodě. S úžasem zjistili, že jsou deset mil od místa startu. Tam, kde byla akvamarínová oblast. Carr jim dal pokyn, aby si nasbírali do kapes kamínky, trávu, rostliny cokoliv z té oblasti, co najdou. A aby se seznámili s okolím, snažili se ho zapamatovat. Doslova jim řekl, že až se vrátí, nebudou si nic pamatovat. Muži poslechli a poté se vrátili na palubu lodi. Ihned byli zpět na původním místě. Vystoupili z lodi a šli do zasedačky zhodnotit let a co se vše událo. Všichni tři muži vůbec nechápali, co se událo, ptali se, co se stalo a měli pocit, že to nefungovalo a oni nikde nebyli. Nic si nepamatovali. Pro ten okamžik. Carr je však vyzval, a%t si zkontrolují kapsy a překvapení muži vytahovali kameny a trávu a všimli si i zelených kalhot od trávy. Muži tomu nemohli uvěřit, neměli na to jedinou vzpomínku! Ty se jim vrátily až později a měly podobu spíše snu než skutečně prožitého zážitku. Ring se podivuje nad tím, jak je možné, že nejdřív bylo maximální soustředění a poté následovalo totální zapomnění. Byl to pro něj jeho nejpodivuhodnější životní zážitek. A Carr se jim to snažil vysvětlit:" Ne, je to jednoduché" řekl, "váš mozek řídí vaše tělo, jste tu v jakési nádobě, iluzorní nádobě, což si lidé neuvědomují, protože ji vytváříme v mikrosekundách. Od jedné k druhé se tyto uzávěrky otvírají a zavírají, vytvářejíc tuto realitu, vše, co vidíme okolo. Ona ale ve skutečnosti neexistuje. Všechno je to duch, energie. Ale to my ji vytváříme." A ohromil je i dalším sdělením, když jim řekl, že jejich mozek má svůj kapacitní limit, je jím omezen, má svou hranici, do níž je spolehlivý. A pokud není ve spojení s vyšší Myslí, tím je myšleno Vědomí, které je jedno společné, neb všichni jsme jedno. Pokud tedy není mozek spojen s vyšším vědomím, neví, co se děje.

   Ring se znovu rozpomíná na ty okamžiky a opětně potvrzuje, že neměl pocit, že by se hýbal on čil něco kolem něj, seděli tam a soustřeďovali se na akvamarínovou barvu najednou Carr povídá: "Vyjděte z lodě." Vzpomíná si na sbírání kamenů, zato pořádně neví, jak se dostali zpět. Zmiňuje rovněž časovou odchylku, protože jim v lodi a pak venku jim to připadal přibližně jako čtvrthodina celkového času, kdežto po návratu jim tvrdili, že šlo jen o pár sekund, o chviličku. dobře 15 minut. A Carr to opět vysvětluje jako jednoduché, když říká, že sám člověk si vytváří v jistém smyslu čas. Čas v podstatě neexistuje. Existuje, když si ho vytvoříme-a pak má začátek a konec něčeho. Tomu říkáme čas. Ale ve Vyšší realitě není žádný čas, je to jako věčné Teď. Čili je to tím, čím to nazveme, co si sami vytvoříme.

   Ring se o všech svých podivuhodných zážitcích s nikým moc nebavil, měl dojem, že to lidi moc nezajímá, že jsou příliš svázání s hmotou, se svými hmotnými potřebami. Potvrdil si opakovaně, že hodně lidí má z takové debaty strachy, protože tomu nerozumí.

   Dalšího letu se už Ring nezúčastnil, byl ještě přítomen nějakých zkoušek v dílně, ale po zhruba dvou týdnech tam náhle vtrhli lidé z tajných služeb ( Ring si není jist, zda šlo o FBI,  či někoho jiného) a poručili všem okamžitě přestat s prací. Když se těch tajných zeptali proč, odpověděli: "Protože hrozíte svrhnutím finančního systému USA. Všechno začali zabavovat a přítomné pracovníky vyslýchali. Řekli jim přitom: "Chlapci, jste na zlé cestě, pokoušíte se svrhnout finanční systém země."  Carra to zlomilo. Jeho zdraví se poté rychle horšilo. Měli zakázáno se spolu stýkat a v čemkoliv pokračovat. Bylo jim řečeno, že budou sledovaní. Ring se pak pokoušel pokračovat tajně sám, ale zjistil, že se to nedá, že je třeba více lidí. Ring měl přímé kontakty s ostatními zakázané, ale měl alespoň nepřímý kontakt přes Pochopení. Doufal, že se s Carrem po čase opět spojí, ale Carr už nechtěl, přestal věřit, že to ve své době mohou ještě dokázat...

    Tím Ringovo vzpomínání končí. Na samém konci dokumentu jsou však zmíněna jména Garyho  Vosse a Billa Aleka, kteří se na ranči zavázali projekt vzkřísit a pokračovat v započatém díle....

Vložila: Iva