08.02.2015 01:40

V roce 1929 učinila skupina historiků překvapující nález - podařilo se jim objevit originální mapu na gazelí kůži, nakreslenou v roce 1513 Piri Reisem, proslulým to admirálem turecké flotily. Jako vysoký důstojník tureckého námořnictva měl Reis řadu výsad, včetně možnosti přístupu do Císařské knihovny v Konstantinopoli. Mohl se zde věnovat svojí velké zálibě - kartografii. K dispozici měl řadu dokumentů a map, z nichž ty nejstarší pocházely ze 4. st. př.n.l.

Sporné otázky

    Mapa Piriho Reise zobrazovala západní pobřeží Afriky a východní pobřeží Jižní Ameriky, což není nic neobvyklého. Tím důvodem, proč právě tato mapa dokázala vyvolat zájem jak u vědců, tak i u veřejnosti, je detailní zobrazení severního pobřeží Antarktidy. Nezáhadnějším na této mapě ovšem není to, jak Piri Reis dokázal zakreslit tak přesnou mapu antarktické oblasti 300 let před tím, než byla Antarktida objevena, ale to, že mapa přesně zachycuje linii pobřeží, které je skryto pod ledovou vrstvou, který má v současné době sílu 1 500 m. A doba, ve které mohlo být ještě pobřeží Antarktidy zakresleno ve stavu nepokrytém ledem, spadá podle geologických průzkumů do 4. tisíciletí př.n.l.

     Dne 6. června 1960 dostal profesor Charles H. Hapgood následující odpověď na svou žádost o prozkoumání mapy Piriho Reise od velitelství leteckých sil Spojených států:

Vážený pane profesore,
    Naše komise posoudila Vaši žádost o prozkoumání některých neobvyklých skutečností mapy Piriho Reise z roku 1513.
Domněnka, že spodní část mapy zobrazuje zemi královny Maud, Antarktický poloostrov a Palmerovu zemi je opodstatněná. Jedná se dle našeho názoru se vší pravděpodobností o správnou interpretaci mapy.
Zeměpisné podrobnosti, zachycené ve spodní části mapy velmi pozoruhodně souhlasí s výsledky seizmického profilu, sestaveného Švédsko-Britskou antarktickou expedicí v roce 1949. (Znázornění země královny Maud, pobřeží, řek, pohoří, plošin a zálivů na mapě Antarktidy Piriho Reise odpovídá přesně závěrům expedice. S využitím sonarů a seizmického sondování se jim podařilo tyto útvary pod vrstvou ledu lokalizovat).
To naznačuje, že pobřeží bylo zmapováno ještě před tím, než došlo k jeho pokrytí ledem. Vrstva ledu v této oblasti dosahuje v současnosti tloušťky kolem 1 míle.
Nemáme představu, jak mohou být informace na mapě srovnány s předpokládaným stavem zeměpisných znalostí v roce 1513.

     Oficiální věda dlouhou dobu tvrdila, že stáří polární čepičky pokrývající Antarktidu je milion let. Mapa Piriho Reise ukazuje, že severní část kontinentu byla zmapována před tím, než ji pokryl led. To by mohlo vést k domněnce, že byla zmapována před milionem let, ale to se zdá být nemožným, protože v tu dobu lidstvo ještě neexistovalo.

     Pozdější a mnohem přesnější studie prokázaly, že poslední období, ve kterém Antarktida nebyla vůbec pokryta ledem nastalo mezi 13000 - 9000 lety př.n.l. a skončilo před 6000 lety. Otázkou tedy je: Kdo zmapoval severní pobřeží Antarktidy? A to před 6000 lety? Která neznámá civilizace disponovala potřebnou technologií? Podle současného pojetí dějin je známo, že první civilizace se vyvíjely na Středním východě kolem 3. tisíciletí př.n.l., záhy následovány vývojem civilizací v údolí Indu a v Číně. Tudíž žádná z těchto civilizací by neměla být schopná takovou mapu sestavit.

     V průběhu středověku byla v oběhu řada přesných map (tzv. "portolani"), které zobrazovaly nejčastější plavební trasy, linie pobřeží, přístavy, zálivy, atd. Většina z nich se zaměřovala na oblast Středomoří a na ostatní známé trasy. Ale existovalo i několik map, které zachycovaly v té době neznámé země. Předpokládá se, že takovou mapu vlastnil i Kolumbus.

 Piri Reis zřejmě narazil na námořní mapy, které byly kdysi uloženy v Alexandrijské knihovně, nejznámější a nejdůležitější z knihoven starověku. Podle Hapgoodova výzkumu byla část kopií i originálů těchto dokumentů přenesena z Alexandrie do ostatních center vzdělanosti tehdejšího světa. Po 4. křížové výpravě v roce 1204, když Benátčané vstoupili do Konstantinopole, začaly tyto mapy kolovat i mezi evropskými námořníky.
Velká část těchto map zachycovala oblasti Středomoří a Černého moře. Ale zachovaly se i mapy jiných oblastí - Ameriky, Severního ledového oceánu...

 Je tedy zřejmé, že starověcí mořeplavci museli cestovat od pólu k pólu. Ačkoliv to může znít nepravděpodobně, důkazy ukazují, že se jim podařilo prozkoumat i Antarktidu v době, kdy její pobřeží nebyla pokryta ledem. A to vše zaznamenávali s přesností, která byla nesrovnatelná s používanými technikami a technologiemi pro navigaci a určování zeměpisných délek v těchto dobách.

    (obrázek vlevo - mapa Piriho Reise. Tak přesné zobrazení vyžaduje vysokou úroveň matematických znalostí, znalosti metod zobrazování a zakřivení Země, tedy znalosti, které podle všeho nemohly být v době zakreslení mapy k dispozici - první nástroj pro přesný způsob výpočtu zemské délky byl vynalezen 1761 Johnem Harissonem, do té doby používané metody se vyznačovaly značnou nepřesností. Podrobnější mapa Piriho Reise s vyznačením některých důležitých zeměpisných lokalit zde) 

     V roce 1953 turecký námořní důstojník zaslal mapu Piriho Reise hydrografickému úřadu námořnictva Spojených států. Ředitel ústavu M.I. Walters a A.H. Mallery (přizvaný jako odborník na starověké mapy) podrobili tuto mapu dlouhému studiu a podařilo se jim přijít na způsob zobrazení, který byl v mapě použit. Pokusili se mapu přenést na globus a k jejich překvapení byla shoda dokonalá. Uvedli, že jediným způsobem, jak mapu s podobnou přesností nakreslit je letecký průzkum. Ale kdo by před 6000 lety mohl používat letadla k mapování povrchu Země?

Pracovníci hydrografického ústavu nemohli uvěřit tomu, co viděli a dokonce byli schopni opravit některé chyby ve svých mapách, které měli v té době k dispozici. 

Další záhadné mapy

    Mapa Piriho Reise je jen jednou z několika map, zachycujících známé i tehdy neznámé země s precizností, která překvapuje i v současnosti.

 Mezi ty zajímavé patří například:

     "Dulcert Portolano" z roku 1339, kde jsou zeměpisné šířky Evropy a severní Afriky zachyceny zcela přesně a zeměpisné délky Středomoří a Černého moře se odlišují o půl stupně.
    Další zajímavostí je i mapa Hadjiho Ahmeda z roku 1559, na které je zachycen pás země, spojující Aljašku se Sibiří. Tento přírodní most byl zatopen vodou v důsledku konce doby ledové, když došlo k tání ledovců a zvýšení hladin oceánů.
    Jedním z těch, který nakreslil podobně přesnou mapu Antarktidy byl Oronteus Fineus. Na jeho mapě z roku 1532 je Antarktida taktéž zachycena bez polární čepičky. (viz obrázek níže - pokud se odstraní zvláštní srdcovité zkreslení, je přesnost výjimečná)
    Existují také mapy podobného stáří, zachycující Grónsko jako dva oddělené ostrovy tak, jak to potvrdila francouzská polární expedice ve 20. stol., která zjistila, že se zde nachází silná vrstva ledu, spojující to, co jsou ve skutečnosti dva ostrovy. 

Místo závěru

    Hapgoodovi se podařilo učinit ještě další podivuhodný nález, který vede dále na cestě za poznáním. Objevil kartografický dokument, který je kopií zobrazení vytesaného na skalním útvaru v Číně datovaného do roku 1137. Shodoval se s námořními mapami, nalezenými v Evropě stejnou úrovní vysoké technologie a stejným způsobem zobrazení. Má tolik společných prvků s těmito mapami, že tato podobnost vede k domněnce o existenci jediného společného zdroje těchto znalostí - mohla to být ztracená civilizace? Ta samá, po jejíž existenci lidé marně pátrají už po tisíciletí?
    Většina z těchto fragmentů starověkých map se zdá být součástí prastaré mapy celého světa, zakreslené neznámými lidmi, kteří disponovali technologií, o níž se domníváme, že je výdobytkem moderní doby. A toto všeobecně známé vědění se nějakým způsobem rozpadlo do jednotlivých útržků, aby se občas tu a tam objevilo, sesbíráno lidmi, kteří tyto znalosti neměli a pouze kopírovali to, co nalezli v dokumentech získaných v knihovnách, na tržištích i jinde.

 Zdroj: https://ace1.czweb.org/data.php?section=textyzah&pageid=